|
Zpověď srdce
Když vidím tvá očíčka
a dotýkám se tělíčka,
jak v sedmém nebi jsem,
rád dotýkal bych se vlásků tvých
a s tebou byl celičký den.
Ty jsi ten jediný,
tak krásně čistý, nevinný
jak říci ti to jen.
Tys světlo v duši mé
když nadchází noc,
tobě nelze říci ne, a proto
mám tě řád moc a moc,
vždyť myslím na tě
ať je den či noc.
Odsouzenec
Krajinou kde býval močál,
zástupy lidí krokem jdou.
Nenechají si ujít chvíli,
možná v životě jedinou.
Nad hlavami mrchožrouti,
těší se už na příděl.
Vedle vězně kráčí chlapec
kéž by to on neviděl.
Pod kopcem smrti,
se povoz zastavil.
Lidé řvali aby kat
už odsouzence popravil
Zpití touhou po trestu,
pro toho jež miloval.
Kéž archanděl Gabriel,
ke skále je za to přikoval.
Oprátka na krku
a v dáli milovaný dům.
Konec je už navždy,
všechněm slunným dnům.
Medvídek
Sedím vedle Tebe,
Ty sladce spíš.
Však co dělají tvé ručky
těžko zvíš.
Řekni mi medvídku,
chtějí tvé ručičky si hrát.
Prosím, neměj strach,
mě nemusíš se bát.
Rád bych hladil tvářičku tvou,
hebkou, krásnou, nevinnou.
V té chvíli přesvaté,
celé tvé srdéčko láskou ovinul.
Podběl
Tvé vlásky voňavé jako
kvítky podbělu
tvé vlásky jako lístky jeho.
Má láska ráda by vešla
do srdíčka tvého.
Běh
Když vidím Tě,
dal bych se do běhu.
Do běhu, dolů strání,
Utíkal bych rychle,
bez ustání.
K Tobě stále blíž a blíž
a doufal že mne uvidíš.
Vzpomínka
Očka modrá jako letní obloha,
tvář co uměla se krásně smát.
Čas do tvé krásy nehlodá,
a vrásek nemusíš se bát.
Děkuji bohu za vše,
a hlavně za to, že mohl jsem se přítelem tvým stát.
|
