|
Kam ses mi ztratil, můj Malý princi,
stále jsem hledal, tu správnou minci,
a než jsem zjistil, že čas mi měří déšť,
osude, vzal jsi mi vše, tak co po mě ještě chceš?
Trávu jsem slyšel růst a stromy zpívat,
a to mi stačilo, na Tebe princi, jenom se dívat.
A rovněž světla hvězd, když den se nachýlil,
já hvězdou svou se nechal vést, jemně se k Tobě přitulil.
Dlouho jsem sváděl nerovnou bitvu o Tebe,
ale osud mi podstrčil, falešné mraky bez nebe.
Vím, že jde o souboj jasně předem prohraný,
srdce láskou a zoufalstvím, však k němu je dohnaný.
Trháš mi osude trháš mé bolavé srdce,
já se však nehodlám vzdát, svého Malého prince!
Je pro mne vším, tak jak pro oči pláč a pro dítě smích,
než prohrát bitvu o něho, raději zhynu v bolestech svých…
|
