|
Chodil jsem po kraji, marně hledal malého prince,
když přestával jsem věřit a oči mé plakaly,
toulal ses po zemi a dětstvím hledal svého ochránce,
spojil se okamžik a my jsme se potkali.
Úsměvem rozzáříš moře červánků,
slzy vzpomínek vysuší oblázek tváře,
srdce potají otevře vůni heřmánků
a vejdeme do tajemství malovaného oltáře.
Z posledního poháru rád ti dám pít,
první sousto sladké něžnosti je pro tebe,
v mé náruči můžeš poklidně snít,
společná rána probdíme pohledem na nebe.
Štětce ševelí a na víčkách kreslí naše sny,
tiše se přitulíš, svou dlaň schováš v mé,
utrhlé lístky sedmikrásky sbírají naše dny,
jejich tolik, že se ztratí ve studni bezedné.
Jak v pravdě málo stačí říci mám tě rád,
vděčnost se snoubí a chtěl bys jen vyprávět,
někomu příběh končí, nám může začínat,
milujeme se a polibek vyrostl v lásky květ….
|