MVP

Až jednou přijde den,
kdy se spolu rozejdem.
Každý půjde cestou svou,
ty dlouhou já krátkou, 
každý za svou pohádkou…


Slzy stírá posledních dotyků pár,
dvou křídel dlaní, zanechán uprostřed spár.
Prsty se chvějí palčivou bolestí,
snad jednoho dne pochopí a odpustí.


Dnes není pro úsměv prostřeno,
srdce zašeptá, láskou snad zapřeno.
Utrhl´s zalomil, bezděky nechal stát,
sen o malém princi, nemůže se již zdát.


Znovu se otočíš a ruku mi nabídneš,
srdce se rozezní, dnes ještě zůstaneš.


Ještě snad mohu laskat tvou tvář,
však blíží se den, kdy nespatřím tvou zář.
Slunce již zapadá, nad hlavou stíny se skláněj,
dnes ještě mohu být, jen a jen pro něj.


Rty němé už nemají co slovem říci,
bez tebe budu živ navždy, jen v truchlivé kleci.
Přivíráš dvířka svého mládí,
ty světa dospělého, k sobě tě vábí.


Znovu se otočíš a ruku mi nabídneš,
srdce se rozezní, dnes ještě zůstaneš.


Dech strachu, jenž má barvu havraní,
odvál tvůj vánek očí, z mých vlhkých skrání.
Naděje zaplála jiskřivou důvěrou,
zlá slova byla jen závistí a důmyslnou pověrou.


Ani lži nevlídné a proradné paní,
lásce a přátelství, nám oběma nezabrání.
Spolu jsme přešli nepřízně života počasí,
s přáním a touhou, že mraky ustoupí a ono se vyčasí. 


Co nás však rozdělí a s čím nejde bojovat,
tvé mládí ustoupí, to není možné uchovat.
Vzpomínky zůstanou, ty nám nic nevezme,
jediné prozradí, že jsme byli a stále jsme.


Znovu se otočíš a dveře otevřeš,
srdce se rozlomí, dnes navždy odejdeš….

Chcete-li napsat autorovi, pochválit, vynadat či se zeptat, pište na : mvp@xko.cz